CZ: Drahoš Lupko je vysoký mladý muž, blondiak s modrými očami, čerstvý tridsiatnik, ktorý vzbudzuje nefalšovaný rešpekt pred veľkým športovcom. Na základnej škole zažil šikanu a pravdepodobne to bola aj hlavná motivácia, prečo sa začal zaujímať o bojové umenia. Zamiloval sa, kvôli žene bol ochotný urobiť niekoľko zlých rozhodnutí, na základe ktorých sa dostal do najstráženejšej väznice v Leopoldove. Pred Novembrom 89 bolo jeho životným krédom: „Keď neokrádaš iných, okrádaš svoju rodinu.“

Karin Lupková je po tělesné stránce stejně jedinečná jako její manžel. Vysoká štíhlá postava s tváří modelky jí dávají ikonický vzhled. Za jiných okolností by z ní a z Drahoše mohli být hrdinové socialismu. Krásně by se vyjímali na plakátech a prvomájových transparentech. Její ambice jí však přerůstají přes hlavu, komplikuje tím život sama sobě i ostatním.

JUDr. Jozef Čierny je katolický disident, kterého události listopadu 1989 katapultují z vězeňské cely rovnou na Ministerstvo vnitra. Jako ministr federální vlády má velet zásadu komanda proti bývalým spoluvězňům včetně toho, který mu během vazby pomáhal. Jeho mnohovrstevnatá postava zvažuje okolnosti podle toho, co vyhovuje církvi. Je loajální a zastupuje požadavky Vatikánu. V mnohém vystihuje klerofašistického ducha, který se v zemi usídlil ještě před 2. světovou válkou. Nemá žádné přátele a jeho jedinou autoritou je Bůh a s ním spjatá církev.

Miriam Kelemenová nenávidí režim a ten jí nezůstává nic dlužný. Medicínu vystudovala s menšími problémy na několik pokusů a poměrně oprávněně žije ve strachu a nejistotě, že přijde i o to málo, co má, co jí z rodinného majetku zůstalo. Velké rodinné ztráty jí živě připomíná světlejší obdélník na zdi nad krbem v obýváku, kde kdysi visel obraz Muž v klobouku, portrét jejího dědečka od Josefa Čapka. Ten musela odevzdat sběrateli Bystrickému jako protislužbu za to, že jí komunisté nechají nadále bydlet v její vlastní rodinné vile.

Richard Kelemen je oblíbeným a slavným hercem Národního divadla, jeho rodině však vládne žena. Protěžovaný recitátor, silně vytížený herec v televizi i ve filmu, zažívá slávu na každém kroku. O režimu raději jen žertuje, než aby o něm přemýšlel, anebo si k němu definoval nějaký postoj.

Marta Čierna je poté, co Jozefa odsoudili na 8 let odnětí svobody, na všechno sama. Svůj úděl bere trpitelsky a bez reptání snáší příkoří připravované STB, která je neuvěřitelně kreativní v ponižování třídního nepřítele. Estébáci ji dokážou klidně uprostřed noci bez povolení přepadnout v bytě, rozkopnout dveře do ložnice, rozsvítit světlo a bez jediného slova vysvětlení začít všechno prohledávat. Dostává na svobodě zabrat víc, než její Jozef ve vězení. Zaměstnali ji jenom jako myčku nádobí ve vývařovně na periferii, přestože má doktorát z psychologie. Nikdo ze sousedů s ní nepromluví ani slovo. Její život není o protirežimním salóním šeptání o nesouhlase s režimem. Marta prožívá nafalšované útrapy lidí disentu.

Nejnebezpečnějším zločincem leopoldovské věznice je Gujda, nazývaný Vlk. Sedí za dvě vraždy a další dvě mu neprokázali. Jen o vlásek unikl trestu smrti a podle toho se i chová. Žije na hraně a nic na světě mu není svaté. Strach je jeho největší pomocník. Je nevyzpytatelný a impulzivní. Má podplacené bachaře, proto může beztrestně kšeftovat s alkoholem, léky a jiným zbožím. Je to blázen, který si potřebuje dokázat, že je korunovaným králem tohoto šíleného prostoru, kde přežije jen ten nejbrutálnější a nejzákeřnější. Je hlavní postavou a iniciátorem vzpoury. Bez jakékoliv logiky podpálí polovinu vězeňské pevnosti, jeho revoluce je založená na krvelačnosti a nesmyslném ničení.

Žiga je cikán mající sílu býka a oči blázna. Stačí mu špatný pohled protivníka, aby na něj vzápětí vytáhnul nůž a chtěl ho ubodat k smrti. Poslušně plní pokyny svého šéfa, Gujdy. Je naprosto v jeho područí, nechá se manipulovat a nedokáže samostatně myslet. Bez rozkazů Gujdy by byl ve vězení vlastně ztracen, nijak by nevynikal a patřil by k masedalších vězňů. Život po boku tyrana mu dával pocit cítit se důležitě. Během vzpoury je tou nejhorší variantou primitivního myšlení a hrubé síly. Vyžívá se ve vyhledávání příležitostí, kdy může někoho praštit nebo na něj zařvat.

Rigo má dost rozumu na to, aby pro Gujdu vybíral poplatky a nenechal se oškubat při černých kšeftech s kantýnským Juráčkem. Má dokonce i dost rozumu na to, aby vyrobil ruční bombu, která může způsobit velké škody na státním majetku. Je to typ arogantního spekulanta sedícího za celou řadu ekonomických podvodů a Gujdovi dokáže vydělávat velké peníze. Je jeho pravou rukou, účetním a zprostředkovatelem finančních transakcí a výměny zboží. Je spolehlivý. Dokáže vidět v lidech i to, co očím běžného člověka uniká. Je původ Maďar a jeho vězeňské postavení je výjimečné.

Poručík Imrich Hromžík si plní svoje úlohy na výbornou. Má uspořádaný rodinný život a ke každému vězni se chová slušně. Je přísný a spravedlivý. Nikoho nešikanuje a nesnáší surové zacházení s vězni. Když zjistí, že některý z bachařů šikanuje odsouzené, okamžitě koná. Svojí práci má rád, politika ho nezajímá. Je prostě stvořený pro povolání, které se stalo jeho osudem. Povinnosti si plní na výbornou, svým konáním si získal přirozený respekt vězňů. Nenechá se uplácet. Jako jeden z mála, nejede v kšeftech, který mají bachaři s vězni. A když je třeba bránit dobré jméno ústavu, dokáže přimhouřit oko a zobchodovat, co je třeba.

Mladý bachař přichází do Leopoldova po vyhození z Férovky a vůbec to nemá v novém prostředí jednoduché. Do nejhlídanějšího ústavu v republice byl převelen z východu. Se svojí pokornou povahou je pro posměch celé věznici. Nemá zkušenosti s brutalitou, neumí nakládat s hyenistickými praktikami, které jsou všude kolem něj. Má dobré srdce, které však není tím nejlepším artiklem v prostředí Leopoldovské věznice.

Bachor už sedí potřetí. Menší přestupky proti režimu mu zabezpečily status nenapravitelného recidivisty, který už ani nedoufá, že se někdy dostane z basy na svobodu. Komunismus nenávidí a je ochotný za každou cenu pomáhat doktorovi Černému při vynášení protistátních motáků, s nimiž komunikuje s křesťanským disentem. Stojí na straně Lupka a Gujdu z duše nenávidí. Má však smůlu, že s nimi sdílí jednu celu. Přestože se ho Lupka snaží chránit a přemístit do jiného křídla věznice, zůstává spolu se Škrekem pod neustálým tlakem psychopatů.

Juráček je obchodník, který prodá všechno, co mu přinesou. To stejné zboží projde jeho rukami opakovaně. Pravděpodobně sám i tento systém vymyslel. Bachaři z něj profitují, s Juráčkem skvěle spolupracují. Alkohol nebo léky z ošetřovny nejdříve předá Juráček vězňům a bachaři se tváří, že nic nevidí. Než stihnou vězni  alkohol vypit, Juráček dá hlášení bachařům, ti udělají razii a zakázané látky zkonfiskují. Takto zabavené zboží poté Juráček znovu prodá za stejnou anebo ještě vyšší cenu a vrátí ho zpět do oběhu. Někdy se stane, že lahev vodky takto prodá třikrát, než jí někdo konečně stihne vypít.

Ředitel Bachleba je komunistickým inventářem věznice, patří ke zlodějské partě bachařů, která si z Leopoldova udělali soukromou firmu. Obhajuje neobhajitelné a ve věznici ho nemají rádi ani pracovníci ústavu. Po listopadu 89 si chce silou moci udržet teplé místo až do důchodu, ale doktor Černý velmi rychle odhalí jeho slizkou povahu během komunismu zabezpečující politickým vězňům v Leopoldově hotové peklo. Díky lidem jako on mohl mít systém absolutní moc nad lidmi.

Plukovník nejprve žije pro komunismus, ale na zase natolik, aby ty, které svými praktikami drží v šachu, neuměl zneužít a vydírat i po pádu železné opony. Je to typ člověka, který se umí zařídit v každém režimu. S demokracií nemá problém. I v ní totiž existuje korupce, na které si začne stavět nový život. Druhou šanci, jenž dostal ve svobodném světě, patřičně využije a začne podnikat i přesto, že jeho morální kredit je na bodě mrazu. Heslo „peniaze, peneži, peníze” naplno implementuje do praxe a využije ho při aktivitách a obohacování.